Sedm jisker vesmíru: Zrození a podstata Amesha Spentas (díl 2)

I. Začínáme s ruinami a posvátným ohněm

Pravděpodobně jste Irán viděli v novinkách. Sankce, protesty, letecké útoky, jaderná jednání—jméno země je téměř vždy spojováno s „konfliktem“. Pokud jsou vaše hlavní zdroje CNN nebo Fox News, Irán, který vidíte, je pravděpodobně nebezpečné a uzavřené místo, plné žen v závoji na ulicích, nočních protestů a nějakého politika mávajícího takzvanými „důkazy“ před kamerou.

Ale pokud se zeptáte cestovatele, který tam skutečně byl, často dostanete jinou odpověď: „Lidé tam jsou nejvřelejší, jaké jsem kdy potkal.“ „V uličkách Šírázu mě cizinec pozval, abych sdílel růžový čaj.“ „Isfahán je polovina světa—je to pravda.“

Který z těchto dvou Íránů je skutečný? Možná oba. Možná byl Írán vždy zemí protikladů — epickým prostředím z Šáhnáma, kde hrdinové bojují s draky, a zároveň místem utrpení, nesoucím tíhu každého zlomu, který může moderní svět způsobit. Má jednu z nejzářivějších civilizací v dějinách lidstva, a přesto byl během posledního století opakovaně poznamenán válkou a bouřemi.

Právě tento zlomek, toto napětí, nám pomáhá pochopit starobylé náboženství, které se narodilo na této půdě před třemi tisíci lety — zoroastrismus.

Poněvadž ve svém jádru zoroastrismus vypráví stejný příběh: proč tento svět obsahuje jak dobro, tak utrpení?

V březnu tohoto roku uvalily Spojené státy na Írán nové sankce a ceny ropy na ně zareagovaly. Mezitím ozvěny protestů uvnitř Íránu ještě zcela nevyprchaly. Může vás zajímat, co se stalo s každodenním životem běžných Íránců?

Může si taxikář v Teheránu dovolit zaplatit nájem? Může řemeslník v Ispahánu stále prodávat své nádherné měděné výrobky turistům? A starý muž, který pečuje o posvátný oheň v Jazdu—bude jeho vnuk pokračovat ve víře?

To jsou skutečné, těžké bolesti. A Zoroaster před třemi tisíci lety mohl dát odpověď, která příliš nepřináší útěchu: protože tento svět je bojiště.

„Současný Írán je stále bojištěm ve válce mezi dobrem a zlem.“

Jak jsme zmínili v části 1, zarathuštrismus je v podstatě dualistický — dobrý Bůh Ahura Mazda a zlý duch Angra Mainyu jsou uvězněni v věčném soupeření a vesmír je dvanáctitisíciletá válka. Ale dobrý Bůh nebojuje sám. Z Něj vyzařuje sedm jisker — šest archandělů spolu s tvůrčím duchem samotného Stvořitele, kteří dohromady tvoří posvátné sedminásobné jiskry.

Jsou to cesty, jimiž se Božské dostává do lidského světa, a síly, na které se lidé mohou spolehnout v této kosmické válce.

V dnešním Íránu je zoroastrismus menšinovým náboženstvím, s méně než dvěma sty tisíci následovníky. Jeho vliv je však všudypřítomný: perský nový rok Nowruz, Festival ohně a dokonce i hluboce zakořeněná íránská tvrdohlavost „odporovat nespravedlnosti“ – to vše má své kořeny v zoroastrijské půdě.

A místem, které nejlépe vystihuje tuto duchovní odolnost, je pouštní město Yazd.

Co tedy leží za tímto plamenem? Co tyto sedm jisker, tito sedm archandělů, skutečně chrání?

II. Spenta Mainyu: Tvořivý duch, Původ volby

Nad všemi ostatními anděly stojí Spenta Mainyu – Tvořivý duch.

Nejedná se o anděla, který by hlídal oheň, zemi nebo vodu. Jeho role je hlubší: je to „aktivní princip“ Ahura Mazdy, první vlnění Boží vůle napříč vesmírem.

Teologicky je postavení Spenta Mainyu poněkud subtilní. Některé tradice ho počítají mezi sedm andělů spolu s dalšími šesti; jiné ho chápou jako „projevení“ samotného Ahura Mazdy, spíše než jako oddělenou bytost. Každopádně je však nezbytný—protože bez něj by ostatních šest paprsků světla nemělo zdroj, stejně jako nemůže být sluneční světlo bez slunce.

Spenta Mainyuovým protivníkem je Angra Mainyu—sám Zlý Duch. Tato dvojice dvojčat duchů je ústředním mýtem zoroastrismu: v nejprvotnějším okamžiku každý učinil volbu. Jeden zvolil stvoření a řád; druhý zvolil zničení a chaos.

Toto je význam spojení Spenta Mainyu s „poslušností.“ Neposkytuje pokyny žádné osobě, ale spíše božskému řádu samotnému – základnímu zákonu, který umožňuje fungování vesmíru. V zoroastrijském kontextu „oddání“ není slabostí; je to sladění vlastní vůle se zákony kosmu. „Upřímnost“ není naivita; není to předstírání, není to hraní role jiné než vlastní.

V současném kontextu může být cesta Spenta Mainyu nejsnadněji přehlédnutelná, ale zároveň nejdůležitější ze všech andělů. Nechrání žádný přírodní živl – na rozdíl od Asha Vahishty, který chrání oheň, nebo Haurvatatu, který chrání vodu. Chrání samotnou „volbu“. A jeho zastoupená idea je: to, co si zvolíš, se stane tím, kým se staneš.

Toto není slogan pro dobrý pocit. V zoroastrismu má volba ontologickou váhu – nejde jen o výběr mezi dvěma možnostmi; jde o účast v kosmickém boji mezi dobrem a zlem. Každá volba pro dobro přidává energii na stranu dobra; každá volba pro zlo krmí temnotu. Volba je jedinou zbraní, kterou lidé v této válce mají.

Umístěno do dnešního íránského kontextu, toto učení působí obzvláště těžce. Má student univerzity v Teheránu svobodu vybrat si, co si obléct? Má mladý muž povolán do armády právo si vybrat, že nepůjde do války? Pro občana zatčeného při pouličním protestu, jaký skutečný rozdíl jeho volba znamená?

Zoroastrianismus nabízí odpověď, která je zároveň brutální i nadějná: váha volby nespočívá v tom, zda okamžitě změní svět. Spočívá v tom, že se podílí na základní struktuře vesmíru. Každá volba dobra – i jen říci „ne“ ve své vlastní mysli – přidává energii na stranu dobra v kosmu.

Spenta Mainyu je ozvěnou toho „ne“.

III. Asha Vahishta (Pravda · Oheň): Žít jako své pravé já

Mezi všemi archanděly může být Asha Vahishta tím nejdůležitějším. Slovo „Asha“ se v Avestě objevuje nesčetněkrát. Znamená pravdu, řád, kosmický zákon.

Ale nenechte se zastrašit slovem „kosmický zákon.“ Zoroastrijské chápání Asha je velmi konkrétní: Asha je podstata věcí.

Oheň hoří vzhůru—to je Asha. Slunce vychází na východě a zapadá na západě—to je také Asha. Střídání ročních období, růst všech věcí, voda teče dolů—všechny tyto věci jsou Asha viditelná v materiálním světě. Asha Vahishta je strážcem této „pravdy.“ Jeho doménou je oheň—the nejčistší, vzhůru hořící část ohně. Bojuje s démonem Druj—Lží.

V zoroastrismu „Lež“ není jen morální problém; je chápána jako ontologická síla. Způsobuje, že věci odchylují od své přirozenosti – oheň hoří dolů, voda přestává téct, roční období se pletou. V zoroastrickém rituálu je oheň nejpřímějším symbolem Asha Vahishta. Věřící se modlí před plamenem ne proto, že „uctívají samotný oheň“, ale protože oheň je nejčistší projev Pravdy v hmotném světě. Plamen hoří vzhůru, osvěcuje temnotu, nikdy nezklame – je sám svědkem pravdy.

Co to tedy má společného s dnešním Íránem?

V Íránu existuje dobře známý arabský termín—taqiyya, což znamená „skrývání své víry při pronásledování.“ Původně to byla strategie přežití vyvinutá šíitskými muslimy, aby se vyhnuli pronásledování sunnitskými vládci: můžete verbálně popírat svou víru, pokud ji stále věříte ve svém srdci. Ale také to ukazuje na univerzální lidský dilema: pod tlakem, mluvíte stále pravdu? Když režim, společnost, dokonce i vaši sousedé vyžadují, abyste hráli určitou roli, máte stále odvahu být sami sebou?

Cesta Asha Vahishty nabízí přímou odpověď: najděte svou podstatu a potom ji žijte. Nepředstírejte. Nedoceňujte druhé. Nepřetvářejte svou vlastní barvu. Jako plamen—nezajímá ho, kdo se dívá; prostě hoří vzhůru. To není bezohlednost. Je to nejhlubší důvěra v základní řád vesmíru. Když se někdo rozhodne mluvit svou pravdu, i za rizika, bojuje po boku Asha Vahishty.

Od íránských žen, které si sundávají šátky na ulicích, přes kurdské bojovníky, jež odolávají v horách, až po obyčejné občany snažící se obnovit svůj život po bombardování—za všemi těmito činy je společné přesvědčení: že to, co je pravdivé, stojí za to ochraňovat, i když temnota dočasně převládá. To je možná nejslabší záblesk Asha Vahishta v lidském světě.

IV. Vohu Manah (Dobrá myšlenka · Zvířata): Vaše myšlenky vás formují

Vohu Manah znamená „Dobrá myšlenka“ nebo „Dobrý duch“. Chrání život zvířat a bojuje proti „Zlé myšlence“—všem negativním, zkresleným a sebedestruktivním způsobům myšlení.

V „Trojité cestě dobré myšlenky, dobrého slova a dobrého činu“ přichází nejprve Dobrá myšlenka. To není náhoda. Protože každá akce začíná myšlenkou. Než člověk pronese škodlivé slovo, nejprve v mysli připravuje zloba. Než spáchá škodlivý čin, nejprve si ho naplánuje v hlavě. A platí to i naopak: pokud dokážete ovládat kvalitu svých myšlenek, můžete ovládat směr celého svého života.

Spojení Vohu Manaha se zvířaty má hluboký význam. V zoroastrismu se zvířata nepředstírají. Kráva nepředstírá, že je vlk. Ovce nepředstírá, že je lev. Když mají hlad, jedí; když jsou unavená, spí; když přichází nebezpečí, utíkají. Mezi jejich myšlenkami a činy není žádný rozdíl.

Lidé jsou naopak opakem. Naše mozky mohou myslet jednu věc, naše ústa říkat něco jiného a naše ruce dělat třetí věc. Tato schopnost rozdělení nás činí nejzáludnějšími tvory na Zemi – nejen že klameme ostatní, ale také sami sebe.

Cesta Vohu Manaha je tato: učiněte své myšlenky stejně čisté jako jednání zvířete. Přestaňte opakovat negativní vnitřní monology – „Nejsem dost dobrý,“ „Nemohu to udělat,“ „Všichni ostatní jsou lepší než já.“ Tyto hlasy nejsou Dobré Myšlení. Jsou to současné varianty Špatného Myšlení: úzkost, sebepochybnosti, perfekcionismus, mentality oběti.

Naučte se všímat toho, co vám mysl říká. Sledujte to. Pak vědomě vybírejte myšlenky, které jsou prospěšné vám i ostatním. Zní to jednoduše, ale může to být nejtěžší vnitřní praxe.

Pokud sledujete zprávy o Íránu, můžete si všimnout jevu: často existuje obrovská mezera mezi oficiální rétorikou a tím, co lidé skutečně cítí. Vláda říká, že se ekonomika zlepšuje, ale lidé si nemohou dovolit maso. Státní televize říká, že nepřítel se hroutí, ale lidé vidí pokrok sousedních zemí.

V takovém prostředí je snadné upadnout do Zlých myšlenek—cynismu, fatalismu, pocitu „nic, co udělám, nikdy nic nezmění.“ Ale cesta Vohu Manaha je přesně tato: nenechte se těmito myšlenkami pohltit. Sledujte své myšlenky, vybírejte ty, které jsou prospěšné, a nechte své svědomí bušit i ve tmě.

V. Khshathra Vairya (Žádoucí Autorita · Kov): Proč používáte svou moc?

Khshathra Vairya znamená „Žádoucí autorita“ nebo „Dobrá správa.“ Chrání kov a bojuje proti tyranii a chamtivosti.

V dnešním rovnostářském světě může slovo „autorita“ lidi zneklidňovat. Ale zoroastrijské pojetí autority má velmi konkrétní hranici: legitimní autorita slouží řádu, ne vládci. Není to negativní pojem. Znamená to moc založenou na pravdě—od hlavy domácnosti po vládce království, každá úroveň autority by měla sloužit spravedlnosti, nikoli sobecké touze nebo útlaku.

Například autorita krále nevychází z urozené krve, ale z jeho dodržování spravedlnosti. Autorita hlavy domácnosti nevychází z toho, že je mužem, ale z ochrany své rodiny. A moc každého člověka "sebeřízení"—sebekázně—její podstata není pocit nadřazenosti ("Jsem lepší než ostatní"), ale volba: podřídit se vyššímu řádu.

Proč Khshathra Vairya chrání kov?

Protože kov je neutrální. Může být kovaný na meče nebo pluhy—může zabíjet lidi nebo obdělávat pole. Co dává kovu směr, je vůle uživatele. Totéž platí pro moc. Peníze, jako měnová forma kovu, jsou stejné: můžete je použít k hromadění a utlačování, nebo k sdílení a ochraně.

V zoroastriánské kosmologii je Khshathra Vairya také spojován s nebem – nebe je kopule, která zakrývá zem, symbol řádu a ochrany. Dvojí spojení kovu a nebe ukazuje na stejné téma: moc je dvojsečný meč. Může vytvářet řád nebo tyranii.

Khshathra Vairya bojuje proti tyranii a chamtivosti – a nejde jen o hříchy druhých. Jsou to zla, která mohou vyrůst v každém lidském srdci. Když používáte moc ve svých rukou (peníze, postavení, znalosti nebo fyzickou sílu), abyste ovládali ostatní, uspokojovali sobecké touhy nebo hromadili zdroje, krmíte toho démona.

Jeho cesta je tato: zeptejte se sami sebe upřímně – k čemu používám zdroje, které mám?

Tento anděl může být nejvíce „politický“ ze všech andělů, ale je také volbou, které každý člověk čelí každý den.

V dnešním Íránu je přítomnost tohoto anděla zvlášť silná. Lidé tam znají tyranii příliš dobře—bez ohledu na to, zda přichází z vnějších sankcí nebo vnitřního útlaku. Ale zároveň má íránská společnost také houževnatou síť vzájemné pomoci: sousedé pomáhají sousedům, klany pečují o slabé, zatoulaní psi a kočky jsou krmeni uprostřed noci.

To jsou slabé ozvěny Khshathra Vairya v lidském světě.

VI. Spenta Armaiti (Oddanost · Země): Učení se úctě

Spenta Armaiti je „dcera“ Ahura Mazdy, vnímána jako „Matka Země“. Chrání zemi a bojuje proti pýše. Její jméno znamená „oddání“ nebo „zbožnost“, ale tato slova byla v moderním kontextu příliš úzce chápána.

Ale její podstata je jednodušší a hlubší: je ztělesněním úcty.

Země se nikdy neptá, zda si zasloužíš její výživu. Tělo svatého i kosti darebáka se vracejí k prachu. Semeno šlechtice a semeno otroka vyklíčí ze stejné půdy. Země nesoudí, nefiltrovala a nehledá pomstu. Prostě, tiše, vytrvale a pokorně nese všechno.

Spenta Armaiti bojuje proti pýše, protože pýcha je opakem úcty.

V íránském kontextu „arogance“ není jen osobní nedostatek. Může to být arogance režimu—ignorování výkřiků svého lidu. Může to být arogance impéria—dobývání zemí při tvrzení, že „přináší demokracii.“ Může to být arogance jakékoli ideologie, která věří, že drží jedinou pravdu.

Cesta Spenty Armaiti je tato: přiznej, že toho víš mnohem méně, než si myslíš. Přiznej, že existuje mnohem více věcí, které jsou mimo tvou kontrolu, než těch, které v ní jsou. Přiznej, že jednoho dne zemřeš—a Země bude pokračovat dál.

Tímto způsobem se íránská zoroastrijská tradice spojuje s její sufijskou mystickou tradicí. Obě učí totéž: pusť své ego a uvidíš, co je skutečné.

Toto není pesimistická filozofie. Naopak: tím, že přiznáte, jak malí jste, můžete se osvobodit od úzkosti „musím mít všechno pod kontrolou.“ Když přestanete usilovat o to být středem světa, můžete svět vůbec poprvé skutečně vidět.

VII. Haurvatat (Celistvost & Voda) a Ameretat (Nesmrtelnost · Rostlina): Cyklus zdraví a života

Mezi sedmi archanely jsou Haurvatat a Ameretat dvojčata sestry. Jsou chváleny společně v hymnech Avesty: „V říši Haurvatat není nemocí; v říši Ameretat není smrti.“

Haurvatat znamená „dokonalost“ nebo „celistvost.“ Chrání vodu a bojuje proti nemoci a nedokonalosti.

Voda teče, přizpůsobuje se, čistí a dává život. Podstata zdraví není „absence nemoci.“ Je to schopnost se samo-regulovat, jako voda: zotavit se po nemoci, uzdravit se po zranění, najít novou rovnováhu po vychýlení.

A Ameretat znamená „nesmrtelnost.“ Chrání rostliny a bojuje proti smrti.

Proč rostliny? Protože rostliny jsou jedinou formou života, která může „zemřít“ a přesto být znovuzrozena: semeno padne do půdy, zemře a na jaře vyklíčí nový výhonek. Nesmrtelnost není o tom, že tělo žije navždy. Je to o životě pokračujícím v jiné formě.

V zoroastrijském pohledu na svět je růst rostlin sám o sobě metaforou nesmrtelnosti. Semeno padá do půdy, umírá a na jaře se rodí znovu jako nový život. Ameretat chrání tento nekonečný cyklus.

V dnešním Íránu cesta těchto dvou sester působí obzvlášť bolestně.

Když sankce způsobí nedostatek léků a pacient s leukémií nemůže získat dovážené léky – kde je Haurvatat? Když letecké údery zničí vesnici a tisícileté město se promění v trosky – kde je Ameretat?

Zoroastrianismus neposkytuje žádnou levnou útěchu. Neříká „všechno se děje z nějakého důvodu.“ Říká jednoduše: zůstat zdravý je akt odporu. Chránící život je akt odporu. Dovolit něčemu krásnému pokračovat v existenci je akt odporu.

Právě proto stále hoří posvátný plamen v Yazdu. Ne proto, že by měl samotný plamen nějakou magii, ale proto, že samotný čin „udržovat plamen hořící tisíc let“ je nejsilnější negací destrukce.

VIII. Cesta dlážděná sedmi ctnostmi

V této chvíli jsme se setkali se všemi sedmi archanhely. Níže je tabulka pro rychlé odkazy.

Těchto sedm andělů představuje sedm různých cest.

To, co činí zoroastrismus tak hlubokým, je to, že úzce spojuje morální a materiální svět: ochrana Země je praxí oddanosti. Laskavost k zvířatům je ztělesněním dobré myšlenky. Ochrana vody je čin snahy o celistvost. Uctívání ohně je svědectvím pravdy.

Dnes nemusíme chodit do ohniského chrámu v Yazdu, abychom toto praktikovali. Ale těchto sedm cest stále vede k celostnějšímu životu:

• Když se rozhodnete říct „ne“ své vlastní úzkosti, kráčíte cestou Vohu Manah (Dobrá myšlenka).
• Když se rozhodnete žít jako své pravé já, ne tak, jak od vás ostatní očekávají, kráčíte směrem k Asha Vahishta (Pravda).
• Když si zvolíte pokoru, přiznávaje, že existuje mnohem více toho, co nevíte, než co víte, přijímáte Spenta Armaiti (Oddanost).
• Když se rozhodnete dobře pečovat o své vlastní tělo, místo abyste se vyčerpávali pohnutou úzkostí, přibližujete se k Haurvatat (Zdraví).
• Když si zvolíte vykonat dobrý skutek, i když o něm nikdo nikdy nezjistí, dotýkáte se Ameretat (Nesmrtelnost).

A možná—když uvidíte Írán ve zprávách a nepřemýšlíte o něm jen jako o části „chaosu na Blízkém východě“, ale vzpomenete si, že tam žijí lidé, kteří udržují plameny při životě, kteří odolávají lžím, kteří sázejí semínka květin do sutin—i vy se podílíte na tomto boji mezi dobrem a zlem. I kdyby to bylo jen malé větší porozumění, samo o sobě je to malý přírustek dobra.

IX. Epilog: V žhavém popelu Yazdu

Zpět do Yazdu.

Ten posvátný plamen v ohniskovém chrámu—kolikrát už téměř vyhasl během tisíciletí? Když arabská jízda přejela Persii, když se islám stal dominantním náboženstvím, když byli Zoroastrijci nuceni platit jizyu a byli považováni za nevěřící—proč ti, kteří udržovali plamen, nevzdali?

Možná to, co chránili, nebyla nikdy jen sama plamen.

Chráníli vstupní body těchto sedmi paprsků světla v lidském světě: pravdu, dobrou myšlenku, dobré vládnutí, oddanost, zdraví, nesmrtelnost—a nejzákladnější víru ze všech: že člověk si může vybrat dobro, i když je svět nakloněn k zlu.

Volba je konečnou zbraní v této věčné válce.

Existuje rčení v starověkých perských spisech—možná doslova nenapsané na žádné jednotlivé stránce, ale vyryté v srdci každého člověka, který chránil ten plamen:

„Pokud se zakotvíte ve ctnosti, světlo vám vyznačí cestu domů.“